Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Listopad 2015

Je to nádherné, je to zázračné

23. listopadu 2015 v 23:26 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
...a prostě je všechno krásný. Práce a práce a škola zas o něco míň v píči a lidi, co mě maj rádi. Pocit, že všechno jde správnou cestou. Že přežiju. Bohužel, Zrzka je pryč, ale místo ní mám Blonď áka. Tak aspoň budeme ladit.
Zase podzim, dýně a jablka. Padá listí a všechno je hezký. Barevný a mlhavý. To se mi líbí.

Aspoň si to teda myslim.


Tak tohle všechno bylo před měsícem...
Teď už je pěkná kosa. Zima, za chvíli Vánoce a konec roku. Diář mám popsanej věcma, co musim stihnout a už teď vim, že se to nestane. Zas další předsevzetí, co padne a další článek shrnující rok života. Ale myslim, že ten letos nebude. Nevim.
Blonďáka už taky nemám. Vypadá to, že jsem konečně vyfasovala pana Aristokrata, jak jsem hrozně chtěla. Kouše a kope, nemá rád lidi. A já ho miluju od první chvíle, co jsem ho viděla.

Stejně mi ale chybí Hnědá. Tak moc bych chtěla, aby věděla, že jsem nezapomněla. Každej den myslim na to, že se za ní musim stavit. Než bude pozdě.

Brzo napadne sníh a aspoň chvíli se všechno bude třpytit a vypadat kouzelně. Tohle je doba, na kterou se pokaždý tak těšim a když to přijde, jsem nešťastná. Bílý sračky, co padaj z nebe, můj černej kabát, tramvajová zastávka, kde mrznu (buh ví proč si pořád představuju Malostranský náměstí)... Pokaždý to samý, vim, že nakonec budu nadávat. Ale ta představa se mi líbí.
A na konci nový šaty a laky na vlasy a nehty... Boty asi vzdávám. Tolik bych si přála, abychom se zas všichni sešli. Ale kdo ví, jak to bude.



Ono to docela vypadá, že je tohle dobrej rok. Že všechno vychází a je to krásný. Čím víc si to ale uvědomuju, tím víc mi je smutno. Od všeho moc čekám a když to nepřijde, brečim. Tohle budou poslední dva hezký měsíce a pak nastane peklo. Nakonec to ale vždycky přežiju. Což je na tom asi to nejhorší.