Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Únor 2015

Rok, kterej nebyl

15. února 2015 v 0:15 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Konečně přicházim s článkem, kterej jsem psala rok, shrnutím roku 2014.

1.1., den, kterej nebyl, nicota po Silvestru, kterej byl vlastně jen rozjezd měsíce. Párty a posraný zkouškový. Trvalý následky po lednu 2014 nakonec žádný. Aspoň ne ty fyzický.
Během zimy začla moje snaha zachránit jeden život (a vůbec ne ten můj). Potkala jsem pár novejch lidí, některý zůstali, některý pomalu mizej.
S začátkem jara přišlo pár úletů, jeden vypadal slibně, ale nakonec nic. Smůla. V dubnu jsem začla jezdit v jiný stáji, což dost změnilo můj život. Počáteční slejzání z koně se slzama v očích se nakonec změnilo v pár slušnejch závodů a prvního stupně plnění snu.
Červen jako by nebyl, nejposranější zkouškový.
Prázdniny ve znamení Vagonu, narozeniny, praxe v zoo, jedna svatba, kde jsem vůbec nechápala, co dělám, a spousta novejch lidí.
Září bylo klasickej poprázdninovej dojezd - Jäger a házení kusů plyšáků z okna.
Říjen začal úplnou píčou, nechodim do školy, utírám krev po svym kocourovi, mám novou práci.
Listopad píču ještě prohloubil. S prací jsem sekla. Zas jsem opustila Hnědou, stejně jako to dělá každej. Pořád věřim, že se pro ní jednou vrátim, ale je mi jasný, že slib asi nedodržim.
Prosinec byl smutnej. Přesně po sedmi letech, co jsem dostala kocoura, ho musim dát utratit. Konec roku sentimentální jako vždycky, ne podle představ - bez šatů, bez lidí i bez místa, co chci, a první zprávou "Jednou".

Novoroční předsevzetí se nenaplnilo. Letošní předsevzetí je poznat normálního člověka. To hecujem.

Rok 2014 toho spoustu dal a vzápětí zas vzal. Takže díky za všechno, 2014, a už se nevracej!