Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Světlo na konci Vagonu

29. srpna 2014 v 16:17 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Mám teorii života. Vlastně jsem na ní přišla s Ribou, pravděpodobně ve chvíli, kdy jsme se houpaly na dětskejch houpačkách, pily víno z flašky a kouřily jak komín. To se pak vymejšlej ty největší mrdky. Je to asi tak: když se narodíte, dáte všechnu energii na to, abyste se dostali z píči. Ale! Dostanete se na tenhle zpíčenej svět. Ano, na svět zpíčenější než jakákoliv píča. Pak se během života pravděpodobně dostanete do ještě větší píči. A pak další a další. Z píči do píči. V píči. Pokud jste chlap, je jasný, že celej život vám jde o píču. A pokud žena, taky řešíte jen píču. Akorát většinou tu svou a ne cizí. A když se houpete na houpačkách, je to jak život - nahoru, dolu, z píči, do píči. Pak jediný, co zbývá, je dotknout se stromu a tím vyhrajete. Nevim co, ale vyhrajete.


"Co to kurva děláme se svym životem...?"


Nevim. Nevim a je mi to jedno. Protože je pátek. A to znamená Vagon. Místo, kam vstupuješ uprostřed noci a vycházíš za denního světla. Místo, který zatratí tvou duši, že se znovu narodíš. Vyplivne tě jak jedna obrovská píča. Místo nejzpíčenější a zároveň nejskvělejší. Místo, kam patříš.


Alespoň jsem si myslela, že to tak je.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ríba Ríba | 29. srpna 2014 v 16:45 | Reagovat

To je zase jednou v píči. Ale je to dobrý. Dokud máme fitko, je to dobrý.

2 Jehně Jehně | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 18:29 | Reagovat

[1]: Jo! Náš house.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama