Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Srpen 2014

Taková vsuvka

31. srpna 2014 v 17:53 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Je ráno.
Smejvám ze sebe špínu včerejší noci.
Proplachuju plíce v umyvadle a brečim.
Nic neni jako dřív.
Čumim do zamlženýho zrcadla.
Sleduju jak mi stejká obličej.
Tvář mám zjizvenou podlejma skutkama, svejma i cizíma.
Slzy odtejkaj umyvadlem stejně jako zbytky sebeúcty, kterou jsem nikdy neměla.
"Může být i hůř", opakuju si.
"Může být i hůř."
A taky, že je.

Světlo na konci Vagonu

29. srpna 2014 v 16:17 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Mám teorii života. Vlastně jsem na ní přišla s Ribou, pravděpodobně ve chvíli, kdy jsme se houpaly na dětskejch houpačkách, pily víno z flašky a kouřily jak komín. To se pak vymejšlej ty největší mrdky. Je to asi tak: když se narodíte, dáte všechnu energii na to, abyste se dostali z píči. Ale! Dostanete se na tenhle zpíčenej svět. Ano, na svět zpíčenější než jakákoliv píča. Pak se během života pravděpodobně dostanete do ještě větší píči. A pak další a další. Z píči do píči. V píči. Pokud jste chlap, je jasný, že celej život vám jde o píču. A pokud žena, taky řešíte jen píču. Akorát většinou tu svou a ne cizí. A když se houpete na houpačkách, je to jak život - nahoru, dolu, z píči, do píči. Pak jediný, co zbývá, je dotknout se stromu a tím vyhrajete. Nevim co, ale vyhrajete.


"Co to kurva děláme se svym životem...?"


Nevim. Nevim a je mi to jedno. Protože je pátek. A to znamená Vagon. Místo, kam vstupuješ uprostřed noci a vycházíš za denního světla. Místo, který zatratí tvou duši, že se znovu narodíš. Vyplivne tě jak jedna obrovská píča. Místo nejzpíčenější a zároveň nejskvělejší. Místo, kam patříš.


Alespoň jsem si myslela, že to tak je.