Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

R.I.P. 2013

7. ledna 2014 v 18:50 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Tak další rok života v prdeli a s tím přichází krátký shrnutí.

Leden - první zkouškový na vysoký. Dopadlo to katastrofálně, stejně jako pomalu rozpadající se vztah. Co člověk nadělá. Začlo ale jedno z nejdůležitějších přátelství v mým životě a pořídila jsem si psa.

Únor. Pár hnusnejch slov, ale nakonec asi odpuštění. Jeden super ples a rozchod. Zjištění, že i když vás něco fakt mrzí/štve/bolí, tak čas to zachrání. Fakt. Taky se stal jeden z mých epic failů v životě.

Březen byl takovej smutnej, zároveň vypadal nadějně. Nový lidi, nový kontakty, jak to dopadlo se dozvíte dál. Ale hlavně Praha zůstala! A vlastně i miliarda životních možností.

Duben dokázal, že náhoda je silná věc. Někdy dobrá, ale někdy pěkně hnusná. Začínající úlet, padnutí novoročního předsevzetí. Možná i začátek mojí nový éry života. Do toho docela silný zádrhel v práci, který nás málem zničil.

Květen byl ve znamení pokračování dubna, nejasnosti zhoustly. Pár zvoranejch závodů. Dostala jsem do pronájmu mojí milovanou klisnu. Bytost, která mi změnila život a dost možná mě zachránila.

V červnu opět nevydařený zkouškový, škola na spadnutí. Příjmačky jsem ale zvládla ještě líp než loni. Na závodech se taky dařilo. Otázka vztahů stále nevyřešena, spíš naopak další komplikace. Pár fajn chvil, na to ale srát. Smrt Filipa Topola přišla jak rána z nebes.

Červenec. Další narozeniny, zas o krok blíž smrti. Fajn oslava. Šílený flákání. Do mýho života vstoupila jedna osoba, která je možná důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Nudnej a vleklej srpen s dopadem emocí z prvního půlroku 2013. Hodiny smutku, nudy, poslouchání Psích vojáků, přemýšlení... Učení na zkoušky, který stejně k ničemu nevede. Jsme nuceni ve stáji utratit kobylu a můj milovanej kocour má rakovinu.

Září jako klasická dávka podzimního smutku, už se těšim do školy. Návštěva vězení po 100 letech. Čekání na říjen.

Říjen přišel jako na zavolanou. Škola, práce, koně. Nabitej program. Objevil se však silný závan smrti a nejistoty. Umřel náš druhej kocour a jsem přesvědčená, že tenhle rok je pro zvířata děsem. Zemřel Lou Reed.

Listopad byl dlouhej a namáhavej. Ještě víc školy a práce. Sedlíčko měla výstavu. Jeden večer, kterym snad už skončila jedna kapitola mýho života. Bylo to smutný, ale nutný.

Prosinec byl měsíc, kdy se všechno zamotalo. Škola dopadla docela dobře, o práci trochu strach, ale to je snad zažehnáno. Vynoření přízraků z minulosti udělalo čáru přes rozpočet, ale asi to byl osud. V poslední den roku graduje moje šílenství. Jaký bude dopad se nechci ani domnívat, ale zřejmě se to dozvim už brzo.

A předsevzetí? Najít si stálej vztah a příštího Silvestra oslavit společně.

Podle Sedla bude rok 2014 pro všechny skvělej. Doufám v to. I když některé cesty osudu mi přijdou trochu podivný, věřím, že je to tak správně. Všechno. Ať rok 2013 vezme čert.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 12. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

Tu poslední větu v říjnu máš nedokončenou, docela by mě zajímala :)

2 Jehně Jehně | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 19:34 | Reagovat

[1]: To nééé!! Ještě jsem to tam doplňovala a už nevim, co přesně tam bylo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama