Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Prosinec 2013

Tak...

26. prosince 2013 v 0:32 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
...už se blíží konec roku s číslem třináct na konci, tak by bylo vhodný napsat ještě pár řádků. Zabahněnej prosinec, Vánoce trvající měsíc, vlastně nic zvláštního. Jen tak sedím a přemýšlím, co všechno je ještě potřeba stihnout. Sedím a přemýšlím, kdo jsem byla, co jsem měla a co už nebude. I když to vypadalo špatně, vlastně to bylo dobrý. Všechno. Asi teda. Třeba pomůže zas přestavět pokoj a zabarikádovat se v tom nejmenším rohu. Jak jsem vždycky chtěla. A bude to vlastně dobrý. Protože i když chce člověk od něčeho utéct, nakonec se k tomu zas vrátí.

Poslouchám Tchaikovskýho, ten je takovej zimní. Nebo Brela. A nebo Psí vojáky. Ti se ale hoděj pořád.



No tak jsem dneska
jsem dneska
dneska fakt jsem
vážně smutnej

Nic víc
a nic míň
Tak akorát
Nic tomu nechybí

Není důvod
se tomu bránit
ani chuť
něco s tím udělat
Tak to zkrátka je
a proč by nemělo?
Normálně jsem dneska
celej celej smutnej

Pak už mi chybí
jen chodit v dešti
To k tomu patří
to mám rád
a není to film
je to tak

Že už to tu bylo?
Že to je klišé?
Na to vám kašlu
Proč bych to měnil?
Když je to tak

No tak jsem dneska
jsem dneska
Vážně jsem
celej smutnej

A chodim v dešti
dlažba se leskne
Oba jsme rádi
že to tak je

(Psí vojáci)