Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Smrti se mnou pojď

5. listopadu 2013 v 20:52 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Po krátké (/dlouhé/ - nevyhovující škrtněte) odmlce se vracím v tomto mrtvolném čase vyhrabávajíc se z imaginární rakve, do které jsem se v duchu zavřela. Snažím se nevnímat ten podzimní odér páchnoucí mrtvolami a denně vstávat a nějak fungovat. Nevím, jestli za to může období konce října a začátku listopadu, kdy se vzpomíná na mrtvé, ale kolem mě se to jen kupí. Když jsem nesla kocoura v krabici od Martensek na veterinu, myslela jsem na pomíjivost života. Ten okamžik mezi, kdy byl a kdy už nebyl, byl kurva krátkej. Běháte kolem kocoura, kterej má zástavu moči a mezitím si jen tak umře ten druhej zdravej. Najednou. Během vteřiny. Procházím kolem domu Topolových, hledaje odpovědi v textech Psích vojáků, neschopná se smířit se smrtí člověka, kterého jsem ani neznala a přesto mně tak blízkého. A zase si jen tak zemře Lou Reed. Tramvaj, ve které sedím si jen tak přejede psa. Před barákem u kamarádky jen tak zaparkovaná sanitka. Lidé jen tak jezdí po eskalátorech hlavou dolů a nechávají se srážet auty. Jen tak. Vtíravé myšlenky na smrt pomalu ubíjí i všední starosti a během cesty ze školy se mi nenápadně rýsují myšlenky na matčin pohřeb. Jen tak. Jak jezdec apokalypsy (sice jezdím hnědku, která mezi nimi ani není) v pološeru cválám lesem. A myslím na to, že ani dusot kopyt po spadaném zežloutlém listí není jistotou a vše je jednou naposled.



A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: "Pojď!"
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním...
(Zjevení Janovo, kapitola 6)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 6. listopadu 2013 v 0:19 | Reagovat

zajímavé čtení.. schýza... a taky je zajímavý, že zrovna dneska byl náš kocour na veterině.. ještě když jsem teď přišla z odpolední, tak padal po narkóze a ještě ho budu v noci hlídat, aby se někde nepřerazil..

2 Sedlo Sedlo | 6. listopadu 2013 v 22:10 | Reagovat

Nic neni jistý. Taky mě to děsí víc a víc.

jako vždy skvěle napsáno. piš víc. stojí to za to.

3 Jehně Jehně | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 17:53 | Reagovat

[1]: Copak kocourkovi bylo? :/ Je to děs... Jedna kočka se nám kdysi z narkózy vůbec neprobrala... Možná bych mohla napsat článek o našich zvířatech...
[2]: Díky...když já nevím...ráda bych psala víc, ale ono asi ani neni co...a moc lidí to ani nečte...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama