Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Červenec 2013

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným

29. července 2013 v 2:48 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Červenec se pomalu rozplývá v příšerných vedrech, vypadá to, že nám počasí vrací resty za dlouhou zimu i s úroky. Já sedim v okně svýho pokoje, kreslim, kouřim, píšu sračky. Občas zebleju Vagon. Mám podivný známosti, který ale stejně nevydržej. Koukám do zdi. Neučim se. Počítám kalorie. Jezdim na koni. Nudim se. Zjišťuju ujetý novinky. Vlastně nic novýho. Děje se všechno a přitom nic. A nejde to zastavit. Poslouchám, jak akvárko bublá, i když rybičky už pochcípaly. Nebo ne?

Už rok bez voktávky. Už rok hroznejch kravin. Už rok nic. Mám za sebou další zápis na stejný škole na jinym oboru. Naštěstí Praha zůstala.

Přijde mi, že jsem hloupá. Ale aspoň si pořád pamatuju, kdo napsal Rozmarný léto.



Russian mystic pop op. II.

15. července 2013 v 14:45 | Jehně |  Zaujalo mě...
Černá duše
na tom světě
nepomůže
jenom kvete

S černou duší
nemůžete
na tom světě
jen tak hbitě

Z duše mi vykvet
velkej černej květ
tak velkej
jako tenhle svět

S černou duší
nemůžete
dívky milovat
na tom světě

Mít jen přítele
kterej tuší
že máte na tom světě
černou duši

Z duše mi vykvet
velkej černej květ
tak velkej
jako tenhle svět

(Psí vojáci: Nalij čistého vína, pokrytče)

Should I stay or should I go?

11. července 2013 v 15:38 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Být ve správném čase na správném místě je umění. Na to mám talent. Ale ne moc v můj prospěch. Minimálně ne zpočátku viditelný. Potkala jsem mnoho lidí, kteří mě ovlivnili. Negativně i pozitivně. Ale i v negativitě se skrývá opačný efekt. Pozitivno je moc jednoduché. A dost možná falešné. Možná je nejlepší výraz relativno. (Nutno podotknout, že na mou mysl je toto až moc pozitivní myšlenka!)
Opravdu je ale nutné si projít peklem, aby člověk prozřel? Je nutné projít trním, aby zjistil, že tudy cesta nevede?
Jak poznat, že je ten správný čas odejít? Jak poznat, že to rozhodnutí bylo špatné? Jak hluboko se nechat zabořit do bažiny? Jak dlouho se nechat dusit?

Někdy jsou to životní situace, někdy jsou to jiní lidé, co nám ubližuje. Třeba si to ani neuvědomují, občas se v tom i vyžívají. Říct včas "dost" je umění. Umění, které asi neovládám.

Mám pocit, že kdo mě hledá, mě najde. Ale co hledám já? A nacházím?

Zbavit se všech pout, které nás svazují je těžké. Ty nejhorší pouta si ale vytváříme sami...

Věřím, že co se má stát se stane a stále čekám, jak se co vyvrbí. Kdy je ale čas odejít? Kdy se přestat nechat ponižovat a trýznit?

Dnes už je to 21 let, co si kladu otázku, kdy tohle šílenství skončí. Kdy už konečně budu žít normálně. Nejspíš nikdy. Pokud člověk divnotu přitahuje, nejspíš je sám divnej. Achjo.

Kdysi mi někdo řekl, že ho uklidňuje fakt, že vždycky může spáchat sebevraždu. Zní to děsivě, ale zároveň nadějně. Nadějně, že lze opustit všechny žiletky, všechny křivdy a všechny divnoty. Naděje říct "dost". Každý rok si stanovuju datum, do kdy tomu všemu dám šanci. Letos co třeba 20.říjen?


Rak

1. července 2013 v 23:53 | Jehně
Pěstuju si raka
říkám mu Karcinom

Krmím ho nitrosaminama
benzopyrenem
a taky dehtem

Jen ať pěkně papá
a vyroste z něj rakovina