Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Leden 2013

Kéž bys tu byl

23. ledna 2013 v 0:35 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Zase jsme se jednou se Sedlem stavily v jídelně. V naší starý školní jídelně, kde skvěle vařej a je tam ta nejlepší hospodářka na světě. Bohužel tam ale na konci ledna končí a s tím opět kus života.

Pak jsme se šly projít na Kampu k Lennonově zdi. Dřív jsme se tam procházely docela často, je to fajn místo. Stál před ní kluk s kytarou a hrál a zpíval. Zrovna, když jsme přišly, začal Wish You Were Here od Pink Floyd. Písnička, při který jsem si kdysi uvědomila, že jsem zamilovaná do mýho prvního kluka. Písnička, která bude hrát mýmu tátovi na pohřbu. Tak jsme tam stály a zpívaly s nim. V zmrzlý ruce mi dohasínalo cigáro. A vzpomínala jsem na posledních 8 let mýho života a na dětství. Na časy, který jsou pryč a už se nikdy nevrátěj.


A jaká je vaše pohřební píseň?




So…
So you think you can tell
heaven from hell?
Blue sky from pain?
Can you tell a green field
from a cold steel rail?
A smile from a veil?
Do you think you can tell?

And did they get you to trade
your heroes for ghosts?
Hot ashes for trees?
Hot air for a cold breeze?
Cool comfort for change?
And did you exchange
a walk-on part in the war
for a lead role in a cage?

How I wish...
How I wish you were here...

We´re just two lost souls swimming in a fishbowl,
year after year,
running over the same old ground.
What have we found?
The same old fears.
Wish you were here...

Přežila jsem konec světa

11. ledna 2013 v 4:00 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
...and welcome to psychedelia again!

Je to tu. Zlom. Naprostý převrat v mym životě.

Můj rok 2012? Evidentně naprostej vrchol šílenství. Pokusím se o stručnej report.

Leden začal poněkud chmurně, snad ještě hůř skončil. Éra mýho života pryč, kus mýho já v bolestech zmírá a rodí se nové. Ples za námi, o absurdní situace a zjištění není nouze.

Únor. Maturita se pomalu blíží, přihlášky na vysokou poslány. Se Sedlem se celkem rozjíždíme a kašlem na to. Pololetí za námi, pětky na vysvědčení rozdány, docházka do školy pokulhává, Cross čeká. Pár lidí odešlo, jeden přišel. Začala jsem nový vztah a tak nějak doufala v "obnovu" party.

Březen. Už pomalu přihořívá, docela nestíhačka ve škole. Přesto se zčista jasna zjevil další nový kamarád a pár starých odchází už asi nadobro.

Duben - hoří nám prdel, patláme se Sedlem práce na dějiny umění, zabíjíme Velikonoce. Matematický seminář naprosto legendárně zdolán. Završuje to parádní rozlučka na střeše školy. Vzpomínky a fotky na automatu zůstanou.

Květen - je to tu. Ani nevim jak - stojim u maturity a do toho skáču první parkury. Šrocení na poslední chvíli, nervy, klasická nestíhačka. Nečekaně se Sedlem bodujem. Vztah se mi rozpadl, ale jiní překvapí.

Červen ve jménu pomaturitních oslav a příjmaček, návštěva vězení po 2 hodinách spánku a zbytkem alkoholu v krvi. Takovej normální den. Příjmačky na veterinu jsem neudělala o dva body, na zemědělce jsem první, triumf přichází.

Červenec sebou přináší nejparádnější prázdniny, dvacetiny, doznění vztahu a další rande. Ne, nevyšlo to.

V srpnu pár sentimentálních slz, vztek a poslední jízda busem číslo 192. Pár flašek zelený a začínající úlet. Nebo ne?

Září - poprázdninovej dojezd se všim všudy a uklízení bordelu. Absurdita na sebe dlouho nenechala čekat. S hrůzou čekáme, co bude dál a vypadá to, že jen Billa zůstává jistotou. Jedny celkem povedený závody a Error. Zelená naposled slaví triumf.

Na říjen "něco končí, něco začíná" sedí přesně. Nastupuju na vysokou, Sedlíčko vidim málo, začínám novej vztah.

Listopad byl měsícem radosti i smutku. Cítila jsem, že brzy začnu nový život - ve všech oblastech života se mi až nevídaně dařilo. Škoda, že se to zase začlo rychle srát... Začla jsem jezdit Černou můru, tak uvidíme, jestli přežiju.

Prosinec. Dohánění zápočtů ve škole, práce, nestíhání koní. Pak ten slavnej konec světa a začátek nový éry. Přežila jsem, ale jen těsně. Opět zabitý Vánoce se Sedlem a očekávání těžkých zítřků. Nějak se všechno začlo hroutit, ale bylo to jen ticho před bouří. Svět se zas jednou tvářil, že bude krásnej a nakonec asi nic. A teď? Zbývá jen čekat. Na to, co rok 2013 přinese za překvapení. A mám tušení, že jich nebude málo.

Předsevzetí do nového roku? Nezvýšit počet sexuálních partnerů. Wish me a luck!