Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Říjen 2012

Ways of destiny

19. října 2012 v 23:12 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Před pár týdny jsem jela tramvají a byla jsem jen tak mimochodem svědkem takové události. Pár míst ode mě se uvolnilo místo a sedla si tam starší paní. K místu u ní si stoupla paní s malou holčičkou a paní se nabídla, že si ji vezme na klín. Začly si spolu povídat, až zjistily, že jednou na tu stejnou akci nějaké společné známé. Neskutečný, z jakých všedních situací se život skládá. Jsem zastánce toho, že co se má stát se stane a poslední dobou je to už jediná útěcha, kterou nacházím. Stále si říkám, proč se ty špatné věci stávají jen mě. Kdysi jsem v jednom seriálu (název si fakt nepamatuju) slyšela odpověď - problémy má každý, my o tom jen nevíme. Je to pravda.
Někdy mi až přijde, že nosím smůlu. Mám pocit, že znám samé osudem zbídačené lidi. Má to tak každý...?