Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Smrt je v mozku

10. září 2012 v 0:47 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
...aneb i když srdce zkolabuje, stále máme šanci...

Hm, tři měsíce nic. Chystala jsem jeden článek, ale nakonec se nezadařil tak, jak jsem chtěla, tak snad ho publikuju později.

Léto vzala za své nová vlna absurdity, opět je tu září. A s ním děsivý pocit, že je všechno špatně. Špatně. Je to to slovo? Tak moc se bojím, že to slovo má být jinak. Všechno je jinak. To sedí. Ale je to dobře?

Události posledních dní jsou víc než děsivý, takovýto, když všechno spadne na hlavu. V jeden okamžik. Na jednom místě. Přeju si zmizet z tohohle místa plnýho vzpomínek. Je zapomenoutí řešení? Kéž by bylo...

Za tři týdny nastupuju na vysokou. Prožívám jeden ze zlomových okamžiků svého života. A já co? Co cítím? Asi nic. jen prázdno a strach z toho co bude. Z budoucnosti. Pomohly by vykládací karty? Nebo křišťálová koule?

Při vzpomínce na to, co bylo, mi tečou slzy. Uteklo to tak rychle. Ani se nedá zaregistrovat, kolik toho bylo. Proč se líp pamatuje to špatný...?

Změna je dobrá věc, paradoxně to znamená, že se stalo něco, co si nepřeješ...

Jen nevím, proč se všechno muselo změnit v jeden čas. Proč nesmělo zůstat nic tak, jak bylo. Jediná jistota. Snad jen kromě tý Billy.

Je jedno, že mám srdce v hajzlu, podle všeho stále žiju...



Jak mrtvola bez života
ležím...
Krev skoro vyschla
Sním...
Život na provázku
visí...
Smrt je v mozku
Odpojit mě
nesmí...




(Ach ano, vím, že psát básničky mi nejde, ale asi s tim nikdy nepřestanu.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama