Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Únor 2012

Rytíř-Mostník

17. února 2012 v 0:29 | Jehně |  Zaujalo mě...
Zda-li se můžu nazvat umělcem či jen milovníkem umění, nevím. Umělcem asi těžko, milovníkem asi ano. Život bez umění si nedokážu představit... (Zřejmě je to výchovou.)

Když jdu po Karlově mostě, mám pocit, že se tam zastavil čas. Stojí již stovky let, sice již nějaké opravy má za sebou, ale stále stojí a každý den se na něm píše historie mnoha osudů. Budí ve mně respekt, asi jako každý most, či vyvýšené místo. Pamatuju si jeden sen, kdy se mi zdálo, že mi z něj spadl mobil do Vltavy.
Vedle mostu, který je známý především pro mnoho soch a sousoší, stojí ale možná docela nepovšimnuta postava. Je jím Bruncvík, rytíř-mostník, opředený mnoha pověstmi. Právě o této soše a tomto místě napsala báseň ruská básnířka Marina Cvětajeva (1892-1941), která Prahu milovala. Je známá svou hrou s jazykem a slovy. Spáchala sebevraždu oběšením.

Báseň jsem hledala na internetu a nikde nenašla, což mi přišlo líto, tak jí dávám aspoň sem.






Rytíř-Mostník (1923)


Stráž - tvář postní
nad šploucháním věku.
Rytíř, mostník,
hlídající řeku.

(Ke klidu dorůst...
Jít hledat pod vodu
pokoj od rukou, od úst...)
Co, strážný rozchodů?

Prstýnky, sliby, zástup.
Pak - jako kámen -
kolik nás tu
padalo svoje amen?

Vstup do vody volný, prosím.
Květ kvete... Co s tím?
Nechal mě - skočím.
Tak se mu za to mstím.

Dokud pro vášeň rostem
a dokud je tu,
mstíme se. Mostem.
Rozepnem k letu

křídla... Pád, sliny
vod... Ani zlost ne...
Nemusím nyní
platit své mostné!

"Z osudu, z mostu, skokem
skok! Jen se zřítíš..."
Dívá se božím okem
na řeku rytíř.

Podobám se ti...
- Lásky
plynou v ní? Slasti či zloby?
Ty to víš, rytíři pražský
nad řekou doby?



Překlad: Jana Štroblová