Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Wake Me Up when September Ends

1. září 2011 v 23:11 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Summer has come and passed
The innocent can never last
Wake me up when September ends...

Tak je tu září... Zase... Vzpomněla jsem si na tuhle písničku a na Green Day... Na to, jak to bylo kdysi tak krásně jednoduchý... Byli jsme v kvartě, hráli si na hrozný punkery a mysleli si buh ví jaký problémy máme... Jako by to bylo už tak dávno...


Like my father's come to pass
Seven years has gone so fast
Wake me up when September ends...

Seděla jsem dnes v lavici a říkala si, že dnes je můj poslední první den na střední... Češtinu jsem zvládla... Učitelka byla hrozně nadšená... Ale já si říkala - to je jako všechno? Opravdu všechno? Asi jsem se to opravdu naučila, přišlo mi to opravdu jednoduchý... Nejsem chytrá. neni to tím...

Here comes the rain again
Falling from the stars
Drenched in my pain again
Becoming who we are...

Tak jsem seděla říkala si, co bylo před rokem a co bude za rok... Pamatuju si více méně přesně, co jsem dělala před rokem... Tenkrát jsem myslela, že se mi změnil život... A ano, změnil, ale ne tak, jak jsem si přála... A teď si říkám - kdyby se změnil tak, jak jsem si přála, byla bych na tom dnes takhle? Proč to před rokem nebylo tak, jak jsem si to vysnila? Proč se to nepovedlo?

As my memory rests
But never forgets what I lost
Wake me up when September ends...

Změnila jsem se za ten rok? Jsem dospělejší? Jsem jiná? Snad ano... Snad jsem se opravdu změnila... Celý můj život se změnil... Věděla jsem, že se to jednou stane... Vím, že to mám v povaze... Ale to jsem opravdu taková svině...?

Ring out the bells again
Like we did when spring began
Wake me up when September ends...

Asi ano... Ale já jinak nemůžu... Musela jsem se změnit... Jsem taková... Snad jednou zjistím, kam patřím...

Here comes the rain again
Falling from the stars
Drenched in my pain again
Becoming who we are...

Zítra zase škola... Zase bude podzim... Zase budu nemocná... Zase bude pršet... Každý den budu vstávat a snažit se zvládat to, co jsem měla zvládnout už dávno... Budu každý den sedět v lavici a vědět, že už je to naposled... Už jen jeden rok... Už jen 9 měsíců...

As my memory rests
But never forgets what I lost
Wake me up when September ends...

Pak přihlášky na vysokou, maturita a závody... Je toho nějak moc... Vždycky toho bylo moc a času málo... Je to absurdní...

Summer has come and passed
The innocent can never last
Wake me up when September ends...

Ach ano, sedm let uteklo rychle... Příliš rychle... Tentokrát to budeme my, kdo bude nastupovat na maturitním plese pro šerpu. Tentokrát to budeme my, bude chystat poslední zvonění... Budeme to my, kdo naposled půjde po schodech dolů... A házet bonbony... Všichni budou tleskat a my budeme vědět, že je to konec...

Snad v životě dopadneme dobře... Všichni... Snad to skončí dobře... Snad se pak ještě někdy uvidíme...

Píšu sračky, jdu spát.

Like my father's come to pass
Twenty years has gone so fast
Wake me up when September ends
Wake me up when September ends




WAKE ME UP WHEN SEPTEMBER ENDS!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Huholoman Huholoman | 9. srpna 2012 v 0:20 | Reagovat

Podle mě se mění každej. Kupříkladu já.. Jako malej jsem byl protivnej malej hajzlik, teprve s odstupem času jsem poznal, jak se chovám a že z toho asi ostatní nejsou uplně nadšení, tak jsem se změnil. To byla asi úmyslná změna, nevim jestli jsem viděl někoho, kdo se choval podobně a já si řekl "sakra, ten říká podobný věci jako já a je to sakra nepříjemný" nebo co, prostě sem se rozhodl změnit.

Na druhý straně sem se změnil i když sem nechtěl, když jsem nastupoval na střední, začal sem programovat. Prostě sem přišel domu, otevřel textovej editor, v prohlížeči nějakej tutoriál, či referenční stránku a začal sem psát. Občas copy&paste, když jsem jenom chtěl vidět, že to funguje (tak jasně, že to funguje, když kopčim hotovej a plně fční kód z jinýho webu, ale ten pocit.. ten pocit, kdy zkopíruju kód programu, kterej dělá něco, co neumim a nebo tomu vůbec nerozumim, zkompiluju to a ono to funguje..), jindy jsem zas jenom koukal do regerenční příručky a celej program jsem v podstatě psal sám. Takhle jsem v podstatě trávil domácí čas po dva roky. Hry jsem v podstatě utlumil téměř na nulu, seriály jsem taky utlumil, nekoukal sem už na nic, co jsem viděl.
Pak jsem se nějak unavil. Nejdřív to začalo u stránek, u PHP; najednou to bylo všechno dokola, přestalo mě bavit psát pořád dokola jedno a to samý.. Teď mě tak napadá, že to byla ta správná chvíle se asi naučit nějakej framework.

Druhá rána přišla když jsem programoval skákačku na způsob Maria (tomu ještě předcházelo programování nejúspěšnější MMORPG hry na světě, ale brzo jsem pochopil, že to je na mě moc velký sousto a trošku jsem se uskrovnil), kdy jsem vždy hodinu programoval a dál jsem pozbytek dne řešil nějakej problém.

A nakonec jsem začal pařit, včemž jsem našel novej smysl života.

V průběhu paření jsem se rozhodl, že bych si mohl přepsat web, rozjet na něm nějakou méně programovací a náročnou činnos, ale to obnášelo udělat design pro ten web, to neumim. A na tom jsem se taky tak trochu seknul. Navíc jsem postupem času zapoměl, co bych na tom webu všechno chtěl, takže to nakonec padlo.

No tendle koment se vztahuje asi jenom k části článku, kde se rozepisuješ o tom, jak jsi se změnila (po několikátý? tušim, že jsi se měnila několikrát, ale nevim jestli jsi se měnila už před timdle článkem nebo až po něm).

A vzatuje se asi jenom tématem, v podstatě jsem se chytil nitě a rozepsal se o tom. :D

2 Jehně Jehně | Web | 20. října 2012 v 0:15 | Reagovat

Když to tak čtu, teď, opět o rok později - uvědomuju si, že furt píšu o těch stejných věcech, o stejných problémech, stejných změnách, stejných zlomech v mym životě... Je to příběh mýho života... Furt dokola... Je to tu zase a zase se budu muset změnit... Doufám, že mi jednou všichni odpustíte...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama