Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Cesta životem

18. září 2011 v 22:26 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Před pár dny jsem jela tramvají. Kam není podstatné. V zatáčce jsem si všimla, že se po podlaze kutálí poloprázdná (či poloplná?) půllitrová láhev s vodou. Kutálela se od jedné stěny tramvaje k protější, tak trochu šikmo. Až tramvaj zatočí na druhou stranu, lahev určitě spadne na schody vedoucí ven. A co pak? Vypadne ven? Šlápne na ní někdo? Nebo snad kopne? Sledovala jsem jí se zaujetím dál. Zájem jiných cestujících jsem neodhalila.

Často přemýšlím nad věcmi v podobné situaci jako byla tato lahev. Jak se tam dostala? Vypadla někomu? Nebo to byl úmysl? Jak dlouho tam už je? Kam se dostane dál? Napadá mě spousta otázek, jedna méně podstatná než druhá... Možná mě párkrát i napadlo, jak se taková flaška či podobné věci cítí... Možná se s nimi i tak trochu ztotožňuju... Kromě sledování věcí mám v oblibě i sledování lidí. Pozoruju z tramvaje chodce venku a přemýšlím, kam asi jdou, jak se tam dostali, co je k tomu vedlo. Podobně jako u těch věcí. Každý mám enějaký příběh a mě by zajímalo, proč potkávám na ulici právě tyto lidi? Má snad ta desetina sekundy, kterou je vidím nějaký vyšší význam? Proč prochází tudy, kudy já? Odpovědi neznám, ale asi nikdy mě to nepřestává udivovat. Zvláštní, s kolika lidmi máme společnou cestu, ale ani je nevnímáme. Třeba nastane zlom, třeba taky ne. Denně míjíme tisíce lidí, bez povšimnutí, a třeba jsou to lidi, kteří mají stejné problémy jako my, nebo by nám mohli pomoci, třeba jsme takto už několikrát minuli svoji životní lásku, kterou poznáme až později, nebo nějaké své vzdálené příbuzné, které ani neznáme. Co se asi těm lidem honí hlavou? Kam spěchají?

Jak to dopadlo s flaškou, nevím, ale tipuju, že ne moc valně. Snad my na své cestě životem skončíme líp...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Té | 26. září 2011 v 14:27 | Reagovat

Nejsi jediná, která nepřemýšlí jen nad směrem cesty, ale taky nad cestou samotnou. :)

2 Huholoman Huholoman | 30. července 2012 v 0:05 | Reagovat

Měla bys někdy zkusit zírat na lidi venku, mimo dopravní prostředek. Takhle trávim cesty v dopravních prostředcích já, nemám li knihu/rubikovu kostku/s kym kecat.

Ty bys akorát mohla ještě rozpochodovat myšlenkový pochody o tom, co si o tobě asi myslej, případně budou myslet až si tě všimnou, následně to sepsat a hodit jako další článek.

Tydle myšlenkový pochody mi nikdy nešly a opravdu mě zajímá, co by napadlo tebe, nebo někoho s podobnym uvažovánim.

Akorát si peřlivě vybírej zíroběti, aby sis nevybrala budoucího spolucestujícího, pozbytek cesty je pak nepříjemnej a trapnej, viz. 4. serie IT Crowd, 5. díl - Zlobivý hoši, kde Moss s Royem jedou busem a při dojezdu na zastávku začnou civět na nějakýho chlapa, kerej následně nastoupí.

Rozhodneš-li se někdy civět, přeju ti hodně štěstí, příjemnou cestu a budu se těšit na tvuj report.

3 Jehně Jehně | Web | 20. října 2012 v 0:17 | Reagovat

Tvoje komentáře mě vážně baví :) Můj poslední článek je opět z tramvaje - nevim, jestli tam trávim moc času, nebo tolik přemýšlím :D Každopádně dík za tip, někdy zkusim ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama