Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Září 2011

Cesta životem

18. září 2011 v 22:26 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Před pár dny jsem jela tramvají. Kam není podstatné. V zatáčce jsem si všimla, že se po podlaze kutálí poloprázdná (či poloplná?) půllitrová láhev s vodou. Kutálela se od jedné stěny tramvaje k protější, tak trochu šikmo. Až tramvaj zatočí na druhou stranu, lahev určitě spadne na schody vedoucí ven. A co pak? Vypadne ven? Šlápne na ní někdo? Nebo snad kopne? Sledovala jsem jí se zaujetím dál. Zájem jiných cestujících jsem neodhalila.

Často přemýšlím nad věcmi v podobné situaci jako byla tato lahev. Jak se tam dostala? Vypadla někomu? Nebo to byl úmysl? Jak dlouho tam už je? Kam se dostane dál? Napadá mě spousta otázek, jedna méně podstatná než druhá... Možná mě párkrát i napadlo, jak se taková flaška či podobné věci cítí... Možná se s nimi i tak trochu ztotožňuju... Kromě sledování věcí mám v oblibě i sledování lidí. Pozoruju z tramvaje chodce venku a přemýšlím, kam asi jdou, jak se tam dostali, co je k tomu vedlo. Podobně jako u těch věcí. Každý mám enějaký příběh a mě by zajímalo, proč potkávám na ulici právě tyto lidi? Má snad ta desetina sekundy, kterou je vidím nějaký vyšší význam? Proč prochází tudy, kudy já? Odpovědi neznám, ale asi nikdy mě to nepřestává udivovat. Zvláštní, s kolika lidmi máme společnou cestu, ale ani je nevnímáme. Třeba nastane zlom, třeba taky ne. Denně míjíme tisíce lidí, bez povšimnutí, a třeba jsou to lidi, kteří mají stejné problémy jako my, nebo by nám mohli pomoci, třeba jsme takto už několikrát minuli svoji životní lásku, kterou poznáme až později, nebo nějaké své vzdálené příbuzné, které ani neznáme. Co se asi těm lidem honí hlavou? Kam spěchají?

Jak to dopadlo s flaškou, nevím, ale tipuju, že ne moc valně. Snad my na své cestě životem skončíme líp...

Něco o umění

6. září 2011 v 0:15 | Jehně |  Zaujalo mě...
Hodně jsem přemýšlela nad reparátem z češtiny a nad tím, o čem se učím. Literatura mě nikdy moc neoslovovala, ale jak jsem se prodírala zkrz stohy autorů a děl, utkvělo mi v hlavě hodně zajímavých příběhů a myšlenek. Člověk nemůže v životě zažít vše, protože existuje mnoho cest, kterými se lze vydat a jak žít. Existuje mnoho situací, které člověk nedostane šanci zažít a často ani zažít nechce. Existuje mnoho pohledů na svět a na život a přestože s nimi třeba nesouhlasíme, nemůžeme říci, že jiné pohledy jsou špatně. Podle mě člověk, který uznává jen vlastní názory a pohledy a nezajímá se o ostatní, žije velmi osekaný život. Ano, možná je štastný, ale je potřeba se zajímat o myšlenky ostatních. Protože nezažijeme to, co jiní... A nezažijeme jinou dobu...




Václav Hrabě

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

Wake Me Up when September Ends

1. září 2011 v 23:11 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Summer has come and passed
The innocent can never last
Wake me up when September ends...

Tak je tu září... Zase... Vzpomněla jsem si na tuhle písničku a na Green Day... Na to, jak to bylo kdysi tak krásně jednoduchý... Byli jsme v kvartě, hráli si na hrozný punkery a mysleli si buh ví jaký problémy máme... Jako by to bylo už tak dávno...


Like my father's come to pass
Seven years has gone so fast
Wake me up when September ends...

Seděla jsem dnes v lavici a říkala si, že dnes je můj poslední první den na střední... Češtinu jsem zvládla... Učitelka byla hrozně nadšená... Ale já si říkala - to je jako všechno? Opravdu všechno? Asi jsem se to opravdu naučila, přišlo mi to opravdu jednoduchý... Nejsem chytrá. neni to tím...

Here comes the rain again
Falling from the stars
Drenched in my pain again
Becoming who we are...

Tak jsem seděla říkala si, co bylo před rokem a co bude za rok... Pamatuju si více méně přesně, co jsem dělala před rokem... Tenkrát jsem myslela, že se mi změnil život... A ano, změnil, ale ne tak, jak jsem si přála... A teď si říkám - kdyby se změnil tak, jak jsem si přála, byla bych na tom dnes takhle? Proč to před rokem nebylo tak, jak jsem si to vysnila? Proč se to nepovedlo?

As my memory rests
But never forgets what I lost
Wake me up when September ends...

Změnila jsem se za ten rok? Jsem dospělejší? Jsem jiná? Snad ano... Snad jsem se opravdu změnila... Celý můj život se změnil... Věděla jsem, že se to jednou stane... Vím, že to mám v povaze... Ale to jsem opravdu taková svině...?

Ring out the bells again
Like we did when spring began
Wake me up when September ends...

Asi ano... Ale já jinak nemůžu... Musela jsem se změnit... Jsem taková... Snad jednou zjistím, kam patřím...

Here comes the rain again
Falling from the stars
Drenched in my pain again
Becoming who we are...

Zítra zase škola... Zase bude podzim... Zase budu nemocná... Zase bude pršet... Každý den budu vstávat a snažit se zvládat to, co jsem měla zvládnout už dávno... Budu každý den sedět v lavici a vědět, že už je to naposled... Už jen jeden rok... Už jen 9 měsíců...

As my memory rests
But never forgets what I lost
Wake me up when September ends...

Pak přihlášky na vysokou, maturita a závody... Je toho nějak moc... Vždycky toho bylo moc a času málo... Je to absurdní...

Summer has come and passed
The innocent can never last
Wake me up when September ends...

Ach ano, sedm let uteklo rychle... Příliš rychle... Tentokrát to budeme my, kdo bude nastupovat na maturitním plese pro šerpu. Tentokrát to budeme my, bude chystat poslední zvonění... Budeme to my, kdo naposled půjde po schodech dolů... A házet bonbony... Všichni budou tleskat a my budeme vědět, že je to konec...

Snad v životě dopadneme dobře... Všichni... Snad to skončí dobře... Snad se pak ještě někdy uvidíme...

Píšu sračky, jdu spát.

Like my father's come to pass
Twenty years has gone so fast
Wake me up when September ends
Wake me up when September ends




WAKE ME UP WHEN SEPTEMBER ENDS!!!