Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Zmizelý domov

14. srpna 2011 v 1:11 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Jsem u babičky, učím se s ní tu češtinu. Narodila jsem se tu. Ale vypadá to tu úplně jinak. Nikdy to tu nebylo nějak optimistický, ale poslední roky se to už opravdu změnilo. Vlastní to tu mámin bratr a udělal z toho svůj dům. Celé to tu předělal, z babiččny staré ložnice je dětský pokoj, z naší části domu, kde byla kuchyňka, je ložnice a miniobývák v jednom. Z jeho pokoje má pokoj babička. Vypadá to tu úplně jinak. Člověka zamrzí, když jde dolů po krásně opravených schodech, ale ví, že to už nejsou ty stejné, ze kterých jako malý padal. Ví, že podlaha už není ta stejná, po které chodila prababička. Z démonického pokoje, ze kterého na vás dýchlo jakési kouzlo starobylosti a strachu z upírů, který se tam možná skrývá, zbyly už jen knihovny s knihami starými 100 let, které patřili pradědečkovi. Velká útlá okna do tajemné zahrady se stromy vytvářejícími hrůzostrašné stíny z krvavých paprsků zapadajícího slunce na zdech. Krb, sochy světců a obří obraz přes půl stěny. Staré houpací křeslo patřící prababičce, ve kterém před svou smrtí sedala. Zemřela ve svém pokoji v přízemí. Poslední, kdo ji viděl živou, byl můj otec. Podivná ironie. Mrzí mě, že jsem ji nepoznala lépe, byly mi asi 3, když umřela. Byla zajímavá osobnost. Možná i díky ní jsem se rozhodla jít studovat přírodní vědy, byla RNDr. Cítím, že to mám v krvi...
Bohužel i tajuplná zahrada, přes kterou v noci určitě potulují vlkodlaci z místních lesů, stárne. Už prořídla, tu a tam nějaký strom spadl , z prababiččiných jabloní zbyla už jen jediná. Na jezírku kvetou lekníny, bohužel vše působí nějak uměle, postrádá to jakési kouzlo, jaké to mělo dřív. Pamatuju, když jsem se bála jít až dolů k potoku, kde to podivně hučelo a za stromy za plotem se téměř daly rozeznat siluety divných postav. Stojí tu starý stříbrný smrk, který jsme jako děti orvali, abychom postavili chatrč. Kde jsou ty léta, kdy jsme běhali po zahradě s luky a šípy...nebo se stříbrnými náboji proti vlkodlakům...nebo se svěcenou vodou proti zlým duchům... Byly to krásné časy, ale bohužel zmizely spole se vším "starým", co tu bylo... Ale ne, krásně je tu doteď, jen jinak... Ale mrzí mě to... Zítra už jedu do Prahy... A začalo mě to mrzet...protože...mi došlo, jak to tady mám ráda... Dnes se na nic nebudu ptát, dnes jsem si jistá. Toto místo zůstane mým domovem navždycky... Navždy před sebou uvidím bránu vytvořenou keři kdoulí a za ní zahradu zalitou sluncem, po které se rozběhnu až dolů k potoku skrytém magickým přítmím starých stromů... Jen škoda, že mi to tu už nepatří...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 psychedenira psychedenira | 16. srpna 2011 v 0:54 | Reagovat

je to vážně, vážně VÁŽNĚ, moc krásně napsaný.... Moc krásně. Tohle by měla ta kráva co ti dala reparát vidět.

2 Jehně Jehně | 16. srpna 2011 v 12:27 | Reagovat

Niro, děkuju.
Achjo, ten den se blíží, už mám docela strach :(

3 krocan krocan | 27. srpna 2011 v 19:08 | Reagovat

je to tak nádherný! úplně to vidim, ta atmosféra.. píšeš fakt krásně, tohle je jak z nějaký kvalitní knížky,umíš úžasně vyvolat dojmy a pocity..

4 Jehně Jehně | 28. srpna 2011 v 11:13 | Reagovat

Děkuju :)

5 Riba (tvoje pravidelná dávka patosu) Riba (tvoje pravidelná dávka patosu) | Web | 30. srpna 2011 v 23:07 | Reagovat

(Jóóóó, komentáře!!!!)

Ksakru, tohle bylo ale kurevsky pěkný. Tvrdíš, že neumíš psát a kdesi cosi, přitom tohle byla jedna z nejímavějších věcí, jaký jsem kdy kde viděla. Víc vlkodlaků, víc, chytaj až u myokardu :) Akorát mi příde škoda, aby to zůstalo jenom tady... Nechceš to hodit třeba na Liter nebo aspoň na Mlhu? (Smutně koukám :))

6 Jehně Jehně | 1. září 2011 v 9:40 | Reagovat

Moc děkuju, Ribo :)Jsem moc ráda, že se vám to tak líbí...ale Mlha? To mě vymažou, ne? Je to strašně amatérský...

7 Huholoman Huholoman | 30. července 2012 v 20:27 | Reagovat

Když sem se rozhodl okomentit tendle článek, chtěl sem ti taky napsat, jak je krásnej. Atd, atd, atd. Ale to už by bylo trapný, takže to neudělám. q-:<

Chtěl bych se tě zeptat, zda si neuvažovala napsat knihu ve stylu tohodle článku? Nevim, co by to bylo za žánr, nedokážu to nikam zařadit. Neni to přímo fantasy, sci-fi ani krimi a žádný další žánry mě nenapadaj. :D No možná jestli mi to nepřipomíná poezii.. Ale z tý mám jinej pocit. Todle je takový nevim, nabuzuje mi to podobnou náladu jako když venku prší; je mi příjemě, trochu smutno a nechce se mi nic dělat.

No a jestli kniha nebude, doufám, že bude další podobnej článek.

8 Jehně Jehně | Web | 20. října 2012 v 0:06 | Reagovat

Knihu asi úplně ne, na to bych neměla nervy a akorát bych to utopila v klišé - mý články jsou spíš jako výkřiky do tmy. Ale je fakt, že podobnej článek mám už celkem dlouho v rozepsaných. Možná bych ho mohla dokončit...
Každopádně děkuji za pochvalu, vždycky to potěší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama