Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Zase prší...

20. července 2011 v 17:22 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Prší a venku se setmělo...

Vždy když prší, je divnej den. Nevim, čím to je. Jakoby se déšť snažil dotvořit atmosféru přiměřenou k situaci (divnou, divně heznou, melancholickou, depresivní). Máte to taky tak? Nebo je to jen můj pocit?

Tato noc nebude krátká...

Chtěla jsem jít do papírnictví... Když jsem si všimla, že je hroznej slejvák... Rozhodla jsem se teda zůstat doma, maj otevřeno do šesti. Teď je 5. Mám jít? Zítra bude otevřeno taky... Potřebuju jen pár náplní do propisky. Myslíte, že je tam prodávají?

Beránka vlku se zachtělo... (Jehně se taky počítá...?)

Matka mi dneska napsala smsku. Je u babičky, jsem doma sama. Ptala se mě, proč jsem byla včera s tátou v železářství. Hrklo ve mně. Jak to ví?! Někdo jí to musel říct... Ale proč? Proč je to tak důležitý? Proč člověk ani nemůže vyjít z domu? A i když nevyjde, má jistotu, že ho nikdo nesleduje...?

Bratříčku...(sestřičko!!!) Zavřel jsi vrátka?

Hm, všimla jsem si, že každý odstavec, který jsem napsala končí otázkou. Dá se na ty otázky vůbec odpovědět? A je to vůbec důležité? Je to má vlastnost, se pořád ptát. Možná je to vlastnost celého lidstva. Vy se neptáte? Nikdy? Na nic?



P.S: Sedlo, děkuju za komentáře. Sice nechápu, co se ti na mym "co-nejvíc-sebelítostně-trapně-blbě-psanym" stylu líbí, ale možná to třeba i umění je. Když už v naší době je všechno, tohle musí taky. Ne, nehodlám se umělcem prohlašovat, i když to už je dnes také asi póza. Člověk už nemůže dělat nic, co by nebyla "póza". Takže na to kašlu. Rozhodla jsem se tenhle blog zaplnit sebelítostnym hnusem. Možná to bude jen nějaká etapa. Než mi zas jebne, že chci bejt jiná a že se změním. Ale nezměním. It´s over.


Každý svého štěstí strůjce, volím neštěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sedlo Sedlo | 20. července 2011 v 20:38 | Reagovat

Jehňátko, kup si hlavně čtvrtky a maluj. A umělec? právě ten kdo s eza něj přímo prohlásit nechce umělcem je. Jako ty. Jsme tu. my všechny pro sebe. I pro Jirku. A tak.

A my všechny tři sestřičky všechno zvládneme. Jsme všechny umělkyně, všechny. I když já si někdy připadám že dost málo. Neumím psát jako vy. A že umím jakž takž  kreslit - ani to neznamená že je ot umění.
Co teda znamená že je člověk umělec? když mu jebne? pak jsme umělkyně už tuplem všechny tři:D

Nevím kdo tě sleudje a kdo ne. Ani nevím kdo sleduje mě. třeba si tohle všehcno čte někdo na policejním komisařství a co.

a tvůj styl? líbí s emi naněm všechno. Je vidět že ta filosofie s bínou tě poznamenala:D je to filosofický:) je to o zamyšlení. Je to...o životě. Mám to ráda. to já umím psát (neumím ale řikámže umim aspon ted:D) jen o tom co se mi stalo. Ale neumím se ptát. a tápat jako ty. Budu to pročítat až zas v noci nebudu moct spát.

bejt to na fejsbuku. dám ti sem jeden vobří lajk.

tvoje

Ségra

2 Sedlo Sedlo | 20. července 2011 v 20:40 | Reagovat

a s tim sledováním---třeba to jednou přejde. BTW proč jí rpoboha zajímá co ste dělali v železářství?:D jakože je to zvláštní ale tak proč ne porboha. dokud te netahá do bordelu nebo mezi drogový dealery tak ok ne?:D :) ne chápu u ní... nedá se ptát proč proboha........jen to přežít. drž se. ségra. za chvíli se zas spolu všechny tři. a uděláme něco děsně surrealisitckýho (mrkající smajlík - nevim jak se tu robí:D)

3 Jehně Jehně | 20. července 2011 v 21:35 | Reagovat

Se ti divim, že to čteš :D Takový sračky dokážeš napsat taky, stačí vypnout mozek.

Někdo nás v tom železářství viděl a pak jí to řekl. Měli jsme s sebou takový dlouhý lišty a oni si mysleli, že táta kupuje konzoli nebo co. A ptala se mě, proč to kupoval. Ale on to nekupoval, sebral to tady doma z kumbálu. Udělá z toho víko na to terárko. Ale to jsem jí nechtěla říct. Tak jsem řekla, že je to pro Ribu :D
Kupovala jsem tam ten rozstřikovač, to jsem jí taky řekla. A taky květináče jako stínítko na tu lampičku, ale toho si naštěstí nikdo nevšim :D

4 Nethi Nethi | Web | 22. července 2011 v 10:25 | Reagovat

Déšť jako by potřeboval nutně stavět kulisu mýmu nadšení z těchto dní. Podle mě mi dobrou náladu akorát podkopává.
A co se týče náplní do propisek, ty by tedy v papírnictví mít měli. A měli je tam opravdu?

5 Riba (tvoje pravidelná dávka patosu) Riba (tvoje pravidelná dávka patosu) | Web | 30. srpna 2011 v 23:01 | Reagovat

"Žádného úspěchu nelze dosáhnout bez jistého stupně nestydatosti." Buď, prosímtě, nestydatá a zvi se umělcem, protože jenom tak se mezi tim všim svinstvem neutopíš (tak jako já :)). A kdyby přece, potkáme se u dna ;)(- buďto všechny nebo žádná z nás!)
Otázky jsou prej dílem přechodný vnitřní nejistoty dospívajících nebo těch, kdo trpěj ňákou nerózou. Jinejma slovama, máme z toho vyrůst nebo se začít léčit, protože normální je neptat se. Děsí mě to. Že je žádoucí, aby to člověku bylo jedno. Ne pro nějakej nadřízenej všeovládající Bigbrotherovskej systém nebo pro společnost, ale pro člověka samýho. Že lidská mysl na takový věci neni stavěná... (Ach, ta hloubka, ten patos, mucQ! Budu se nenávidět, až to po sobě přečtu :D)
P.S.: Založíme našim matkám klub. Nebo ústav. Nebo tak něco. Bude jim tam líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama