Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Červen 2011

Samota = osamělost?

20. června 2011 v 1:37 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Jsem sama. Teď, fyzicky. Možná se tu kolem potlouká jen nějaká z našich koček, vedle v pokoji spí bratr, píšu si s lidmi na facebooku, po pokoji se rozléhá Lady Gaga (neptejte se) a vedle mě leží Nikola Šuhaj loupežník, kniha. Ale jinak jsem sama a připadám si osaměle.
Připadám si tak celý život, pořád hledám místo, kam patřím. Když už jsem měla pocit, že jsem ho našla, něco se stalo. Jako by to tak být nemělo. Nechápu. Proč není člověku přáno najít klid? Proč si ho nezaslouží? Zřejmě musím ještě čekat. Napadá mě otázka - jak dlouho ještě? (Asi nikdy se nepřestanu ptát.) V tom to možná je, přestat se ptát a přestat čekat a pak to přijde. Ale ono to tak nějak nedá. Asi je mi předurčeno být sama. Už si zvykám. Ono to půjde. Časem určitě. Přes snahu všech blízkých, co se snaží, se stejně cítím osaměle. Je to v mé mysli. Asi jako všechno.
Jsem špatná. Už jsem si tím jistá. Už ze sebe nebudu dělat něco jinýho, něco víc. Vždy jsem doufala, že jsem něco víc, ale já nejsem. Takže konec hry. Game over. Tečka. Nedodělám třeťák, nebudu maturovat, nepůjdu na vysokou. Není to pro mě, je to pro lepší. Jsem nic, jsem troska. Vždycky jsem byla a vždycky budu, konec lhaní. Konec lhaní znamená konec všeho, protože lhaní...to mi jde ze všeho nejlépe.

Maturita

17. června 2011 v 0:47 | Jehně |  Vaše názory
Vzhledem k tomu, že jsem ve třeťáku, tak se rozhoduju, z čeho budu maturovat, na jakou vysokou se budu hlásit a tak dál... Nevím, jak vy, ale my budeme muset maturovat ze 6 předmětů, 3 ve státním kole, 3 ve školním. Já budu maturovat z češtiny, angličtiny a nejspíš z matematiky ve státním a z biologie, chemie a nejspíš dějin umění ve školním. Ještě uvažuju nad Zsv. Jak to vidíte vy?
Anketa je určena pro studenty třetích ročníků vyšších gymnázií a středních škol, prosím o respekt, děkuji.Díky za odpovědi, komentáře vítány,

Vaše Jehně

(Bez názvu)

17. června 2011 v 0:25 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Hm, tak jsem přemýšlela, co sem napíšu a dlouho jsem se k tomu nějak nedostala. Až teď. A ani teď vlastně nemám úplně čas. Ale kdy vlastně kdo má čas? Dalo by se říci, že nikdy a zároveň pořád, čas je iluze...
Zpětně jsem si teď četla svůj poslední článek. Vlatsně to pondělí nebylo úplně podle plánu. Na koních to bylo na nic, jen na 15 minut ven. Blbý. Ale ze syntaxe mám 4 - tak snad mi to dá... Stalo se mi opět to, o čem tam píšu, tak jsem to zřejmě nezakřikla - odložila mi referát na literaturu, tak mám třeba i čas to přečíst. Smutný, že? Ano, přiznávám to, je mi ze mě na nic...
Tak jen to oblečení zůstalo podle plánu.
Ale ano, něco se změnilo, nějaký posun tu je. Nějak mi došlo, že reparát není ZAS TAK špatnej, vlastně ani opakování ročníku. Ani pozitivní těhotenskej test... Není to TO nejhorší, dá se to ještě řešit a nějak žít... Ostatně - je tedy něco, co se řešit nedá a už nelze žít? Nevím... Až na něco přijdu, dám vědět...
Za chvíli půjdu spát. S pocitem, že se změnilo všechno a přitom nic...

Milion šancí a co z toho?

6. června 2011 v 0:21 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Někdy si tak říkám, že mě někdo "tam nahoře" má asi rád. Stalo se mi to opět, taková divná, ale docela fajn věc. Mám dojem, že skoro vždy, když už nic nestíhám, tak se jakoby stane "zázrak" a něco se odloží. Zítřejší srovnávačky z tří let fyziky se jako mávnutím kouzelného proutku odložily na čtvrtek, takže jsem dostala šanci se naučit češtinu a tím pádem nedostat na vysvědčení pětku. Stejně tak mám další geniální vlastnost - vždycky, když mám pocit, že se nemusím na test učit, většinou se pak nepíše. A já si tak říkám - proč? Proč se mi tohle děje? Chápala bych třeba jednou - člověk dostane šanci napravit své chyby a poučit se, že už to nikdy dělat nemá. Ale já? Udělala jsem to snad? Zasloužím si to? Možná teď tak trochu doufám, že když to takhle zakřiknu veřejně, tato moje "podrazácká" vlastnost, toto podivné nezasloužené štěstí, zmizí. Ano, možná si to tak trochu přeju, aby to bylo vůči ostatním fér. Ale na světě se stávají i větší křivdy. Že, kamaráde?

Takže zítra (dnes) do školy, napsat test na syntax, na který jsem se skoro neučila (ale jak se to vůbec naučit, že?), pak na koně, snad si i trochu zamakat na tréninku a vše ostatní vypustit, soustředit se jen na koně a na sebe... Jo, to potřebuju... To mě baví... No, doopravdy?
Už vím, co si vezmu na sebe - po dlouhé době fialový šaty od Fejkový a Martensky. Ale jo, těšim se. Pondělí je vlastně fajn den...


Odolné vůči kyselinám: