Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Je něco jinak...?

29. května 2011 v 22:10 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Tak jsem se rozhodla založit si blog. Sama nevím proč, už jsem na to docela stará, nikdy jsem neměla potřebu. Nebo neměla potřebu...to asi není nejlépe řečeno... Nikdy jsem se nechtěla nějak moc vyjadřovat jakýmkoliv způsobem, ať už jde o kreslení, malování (a to údajně mám talent), psaní, nebo jen vyřčení myšlenek v mluvené podobě. Nikdy jsem se nechtěla vyjadřovat, říkat své názory. Ne, že by to bylo jednodušší, přestože by se to tak mohlo jevit. Ano, možná je, ale ne v mém případě. Já chtěla, ale nedokázala jsem se okolí natolik otevřít, abych byla vyjádření schopná. Pak jsem potkala člověka, který mě k tomu možná trochu nakopl, ale byla to dlouhodobá cesta, trvalo to roky. Ale to je zase jiný příběh. Tak proč? Proč teď? Stalo se něco? Ano, stalo. Stalo se toho hodně. Sama nejsem schopná to pojmenovat, ani pochopit. Ale přesto se to stalo. Asi ne vždy se musí něco pochopit okamžitě, člověk k tomu musí dojít. Já v poslední době už možná něco pochopila, něco, co jsem dlouho nechápala. Věřím, že to jednou přijde. Teď už není cesty zpět...
Nevím, kdy přesně se to stalo, ale asi plně jsem si to uvědomila poslední Pátek 13. Ano, říkám tomu dni Pátek s velkým "P" schválně. Byl to zajímavý den. Hlavně večer. Jakoby se stalo všechno, co se kdy stát mělo. Večer, kdy vás konečně někdo rozhoupe k dávným plánům. Například k tomu jít v noci po mostě. Ano, je to blbost, ale v jisté chvíli to má úžasný význam. A pak události, které následovaly. A teď jsem tady. Jako bych prošla nějakou změnou, která mě dostala až do tohoto bodu. Co cítím? Nevím... Možná sílu jít dál. Udělat něco jinak.
Tak toto mi nějak dopomohlo do tohoto bodu, kdy jsem se rozhodla se takto podělit o svoje zážitky, či pocity. Vím, že to zní jako nějaké klišé, nebo jak z webu nějaký malý holčičky, ale tak to rozhodně nemyslím. Nevím, co bude. Jen vím, že tu jsem. Tady a teď.

Vaše Jehně
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iron Phantom Iron Phantom | 10. srpna 2011 v 20:08 | Reagovat

Často právě ti, kteří stále mlčí, mají ty nejlepší nápady a nejhlubší myšlenky. Možná je to právě tím, že neřeknou každou pitomost, co je napadne, ale až pod nátlakem okolí jejich mozek zapne na plné obrátky a vytvoří geniální myšlenku. Chodit v noci po mostě je zábava, já jednou šel uprostřed noci prostředkem silnice...takové zážitky člověku nikdo ani nevezme, ani nevyloží, jsou čistě jeho a sám si je musí zpracovat. Možná je to podvědomá touha vrátit se do mystického pravěku, kdy i oheň považoval člověk za zázrak - snaha zažít něco, co nechápeme.

2 Jehně Jehně | 10. srpna 2011 v 20:32 | Reagovat

Nevím, jestli mám geniální myšlenky... Nevím, jestli vůbec chci... Možná mlčím, protože mi přijde zábavné sledovat lidi a život okolo. Čekat, co přijde. Jaké budou reakce. Možná je to arogantní přístup, možná je to vlezlé, sledovat takhle životy jiných a co nejméně do nich vstupovat. Aktivit a zábav je na světe hodně, stačí najít tu svou.
Ale také jsem se nechtěla světu moc otevřít - proč taky? Má to smysl? Lidi stejně nic nezajímá a proč by mě poslouchali? Má teda cenu se namáhat? Většinou ne.
Ano, člověk chce něco zažít a také všechno znát - původ mých otázek. Je to prostě v člověku.
Každopádně na mojí otázku - je něco jinak? - odpověď zřejmě neznáš. To asi nikdo. Ale já bych chtěla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama