Whatever doesn't kill you, simply makes you stranger!

Květen 2011

Dresden

31. května 2011 v 23:57 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Dnes jsme byli se školou na výletě v Drážďanech v Muzeu hygieny. Opravdu velmi povedené muzeum, jeho návštěvu vřele doporučuji, za tu cestu to stojí. Je zde mnoho exponátů, které je možné vyzkoušet. Myslím, že jsem objevila své nejoblíbenější místo na světě (a že jsem hledala dlouho). Po namáhavém dni a výborné cesty vlakem domů zbylo jen plnící pero a kýbl želatinovejch žabiček... A úžasný pocit, že člověk něco zažil, ať již jde i o další události dne... Snad zbylo i něco ze znalostí chemie.
Zbývá 8 minut do půlnoci. Již za 8 minut bude červen a mně došlo, jak je pozdě. Pozdě na jakékoliv vítězství. Zbývá jen naděje a snaha. Tak snad to vyjde. Musí. Držte place, jde se do závěrečného (předem prohraného) boje.



Je něco jinak...?

29. května 2011 v 22:10 | Jehně |  Nikdy se nepřestanu ptát...
Tak jsem se rozhodla založit si blog. Sama nevím proč, už jsem na to docela stará, nikdy jsem neměla potřebu. Nebo neměla potřebu...to asi není nejlépe řečeno... Nikdy jsem se nechtěla nějak moc vyjadřovat jakýmkoliv způsobem, ať už jde o kreslení, malování (a to údajně mám talent), psaní, nebo jen vyřčení myšlenek v mluvené podobě. Nikdy jsem se nechtěla vyjadřovat, říkat své názory. Ne, že by to bylo jednodušší, přestože by se to tak mohlo jevit. Ano, možná je, ale ne v mém případě. Já chtěla, ale nedokázala jsem se okolí natolik otevřít, abych byla vyjádření schopná. Pak jsem potkala člověka, který mě k tomu možná trochu nakopl, ale byla to dlouhodobá cesta, trvalo to roky. Ale to je zase jiný příběh. Tak proč? Proč teď? Stalo se něco? Ano, stalo. Stalo se toho hodně. Sama nejsem schopná to pojmenovat, ani pochopit. Ale přesto se to stalo. Asi ne vždy se musí něco pochopit okamžitě, člověk k tomu musí dojít. Já v poslední době už možná něco pochopila, něco, co jsem dlouho nechápala. Věřím, že to jednou přijde. Teď už není cesty zpět...
Nevím, kdy přesně se to stalo, ale asi plně jsem si to uvědomila poslední Pátek 13. Ano, říkám tomu dni Pátek s velkým "P" schválně. Byl to zajímavý den. Hlavně večer. Jakoby se stalo všechno, co se kdy stát mělo. Večer, kdy vás konečně někdo rozhoupe k dávným plánům. Například k tomu jít v noci po mostě. Ano, je to blbost, ale v jisté chvíli to má úžasný význam. A pak události, které následovaly. A teď jsem tady. Jako bych prošla nějakou změnou, která mě dostala až do tohoto bodu. Co cítím? Nevím... Možná sílu jít dál. Udělat něco jinak.
Tak toto mi nějak dopomohlo do tohoto bodu, kdy jsem se rozhodla se takto podělit o svoje zážitky, či pocity. Vím, že to zní jako nějaké klišé, nebo jak z webu nějaký malý holčičky, ale tak to rozhodně nemyslím. Nevím, co bude. Jen vím, že tu jsem. Tady a teď.

Vaše Jehně